Beltine 2008
3. 5. 2008
Beltine 2008
Tak už je to tady. Ráno se vzbudím a v plném očekávání dobaluji ještě několik věcí na cestu do Jindřichova Hradce. Dlouho jsem se těšila na tuto příležitost, obvzlášť když tento ročník Beltinu byl můj první. S jistotou mohu říci že příště pojedu znovu.
Ráno bylo velmi teplé. Zbývalo jenom pár telefonátů, abychom se dohodli s Jirkou na času odjezdu. Nakonec jsme vyrazili vlakem, který jel v 11:11. Koupím jenom lístky
a čekám až se dovalí kolega. Stihl to tak tak. Vyřítil se na nástupiště č. 7 na Hlavním nádraží jako vítr za pět minut dvanáct a celý udýchaný vstoupil do vlaku.
Cesta byla velice dlouhá, avšak bez komplikací. Přestupovali jsme ve Veselí nad Lužnicí a odtud dál vyrazili do Jindřichova Hradce Krátká procházka po místních hospodách až na náměstí, kde na nás čekal výtečný oběd. Schylovalo se k páté hodině, kdy měli otevřít areál pro diváky. Čekalo se dlouho. A nakonec jsme se dostali dovnitř až před šestou hodinou, kvůli nějakým organizačním
problémům. Šou se mohla rozjet.
Samotný hudební program začal po osmé hodině. Plni očekávání jsme se vyřítili před pódium, protože právě přišla kapela Asonance. Hráli opravdu báječně, dokonce dali tři přídavky. Později jsme šli postavit stan a já se vrátila zpět. Čekala jsem na vrchol večera, o kterém jsem ani nevěděla, jak báječný bude přijela kapela Battlefield band až ze skotska. Ta byla pro mne dokonalým zážitkem. Schylovalo se pomalu k ránu. Tento festifal je snad jediný, který znám, který jede nonstop (začínalo se v 20:00 a končilo ve 12:00). Přetrvala jsem a neusnula, i když jsem protrpěla několika krizemi. Zima byla příšerná a nesnesitelná, ale dala se přežít tehdy, když vám bylo stále do tance. Už svítá a noc se chýlí k ránu. A já se konečně procitla. Na programu rána bylo pár českých kapel a jedna polská (Duan), kteří byli velmi dobří. Za velice dobrý tah považuji ten, že organizátoři dali na konec festivalu kapelu České Srdce, kteří rozproudili keltskou krev lidem v žilách a důstojně zakončili prvomájový den v Jindřichově Hradci.
Tak už je to tady. Ráno se vzbudím a v plném očekávání dobaluji ještě několik věcí na cestu do Jindřichova Hradce. Dlouho jsem se těšila na tuto příležitost, obvzlášť když tento ročník Beltinu byl můj první. S jistotou mohu říci že příště pojedu znovu.
Ráno bylo velmi teplé. Zbývalo jenom pár telefonátů, abychom se dohodli s Jirkou na času odjezdu. Nakonec jsme vyrazili vlakem, který jel v 11:11. Koupím jenom lístky
a čekám až se dovalí kolega. Stihl to tak tak. Vyřítil se na nástupiště č. 7 na Hlavním nádraží jako vítr za pět minut dvanáct a celý udýchaný vstoupil do vlaku.
Cesta byla velice dlouhá, avšak bez komplikací. Přestupovali jsme ve Veselí nad Lužnicí a odtud dál vyrazili do Jindřichova Hradce Krátká procházka po místních hospodách až na náměstí, kde na nás čekal výtečný oběd. Schylovalo se k páté hodině, kdy měli otevřít areál pro diváky. Čekalo se dlouho. A nakonec jsme se dostali dovnitř až před šestou hodinou, kvůli nějakým organizačním
problémům. Šou se mohla rozjet.
Samotný hudební program začal po osmé hodině. Plni očekávání jsme se vyřítili před pódium, protože právě přišla kapela Asonance. Hráli opravdu báječně, dokonce dali tři přídavky. Později jsme šli postavit stan a já se vrátila zpět. Čekala jsem na vrchol večera, o kterém jsem ani nevěděla, jak báječný bude přijela kapela Battlefield band až ze skotska. Ta byla pro mne dokonalým zážitkem. Schylovalo se pomalu k ránu. Tento festifal je snad jediný, který znám, který jede nonstop (začínalo se v 20:00 a končilo ve 12:00). Přetrvala jsem a neusnula, i když jsem protrpěla několika krizemi. Zima byla příšerná a nesnesitelná, ale dala se přežít tehdy, když vám bylo stále do tance. Už svítá a noc se chýlí k ránu. A já se konečně procitla. Na programu rána bylo pár českých kapel a jedna polská (Duan), kteří byli velmi dobří. Za velice dobrý tah považuji ten, že organizátoři dali na konec festivalu kapelu České Srdce, kteří rozproudili keltskou krev lidem v žilách a důstojně zakončili prvomájový den v Jindřichově Hradci.